Upoutaný model T-Tray, aneb 5 vteřin boje o život.

Ještě než předám slovo Martinu Hurdovi, autoru tohoto článku, chtěl bych jako “předjezdec” zmínit několik slov. Upoutané modely patří k naší historii a mají své místo i na našich stránkách. Proto se několika články pověnujeme tomuto tématu. Takže se můžete těšit 🙂


Když, jsem asi před jedním rokem prohlížel plánky historických modelů na outerzone.co.uk, zaujal mě právě tento upoutaný 12 palcový model z roku 1954 konstruktéra Jamese Snooka. Hned na začátku se musím přiznat, že s upoutanými modely jsem nemel vůbec žádné zkušenost, ale tento upoutanec mě natolik zaujal svými tvary a jednoduchostí stavby, že jsem se do něj pustil.

Ke stavbě jsou v podstatě potřeba jen dvě šablony žeber, které jsem nakreslil v počítači a nechal si vyříznout na laseru. Společně s šablonami jsem si nechal udělat i tzv. Téčko (vahadlo, které je pod modelem, k němuž jsou přivedena lanka ovládání).

Samotná stavba je po zhotovení balzových žeber rašplovou interpolací, za pomoci nerezových šablon, velmi jednoduchá, a hlavně dosti rychlá. Model v kostře byl cca za pět hodin kompletně hotový. Následovalo potažení vliesem, 3x lakování a stříknutí bílým sprejem s odstínem slonová kost. Protože je mojí oblíbenou kombinací bílá a černá, udělal jsem černou grafiku názvu modelu a roku vzniku.

K pohonu jsem měl od začátku v plánu použít motor, který mi ležel nevyužitý v krabičce. Tím byl spolehlivý detonační MP Jet 0.6 ccm. Byl vlastně ideální pravě díky své integrované nádržce, kterou stačilo pootočit nádržkou ven z kruhu.

Jako začátečník jsem následující dny sbíral vědomosti o upoutaných modelech. Jako v každé odvětví modelařiny je dobré poprosit o radu někoho, kdo vám bude ochotný poradit a bude k vám vstřícný s pomocí. Já měl to štěstí, že mě tuto pomoc nabídnul pan Jelínek, který viděl na Facebooku, že tento model připravuji. Jen dodám, že pan Jelínek léta upoutané modely asi 30 let a nejvíce se věnuje combatu s upoutanci. Pomohl mi nejen s výběrem vhodných vodících šňůr, tak i s těžištěm, ale hlavně mě přesvědčil, že moje rozhodnutí řídit upoutance levou rukou, není nejlepší nápad. Vlastně řešení toho, jestli budu řídit levou nebo pravou rukou. a to, jestli budu létat po směru nebo proti směru chodu hodinových ručiček, byla velikánská diskuze v modelářských kruzích.

(Pozorní z vás si všimli, že model v kostře mé směrovku na jinou stranu, něž hotový model).  K modelu jsem si také udělal rukojeť na vedení modelu s doporučenou roztečí vodících lanek.

Tady malinko odbočím. Upoutané modely patří od dávných časů k modelářskému koníčku. Dalo by se říci, že jejich historie je stejně zajímavá a rozmanitá, jako třeba historie volných modelů. A samozřejmě i tato kategorie je plná krásných zážitků a veselých příhod. Schválně, zkuste se, až se potkáte s kolegy modeláři, kteří už něco pamatují zeptat, jestli létaly upoutance. Věřte mi, že se pousmějí a budou Vám vyprávět!

Tak a teď vám budu vyprávět já. Model byl komplet hotový. Když jsem se svěřil panu Jelínkovi, že se bojím, že se mi zamotá hlava, tak mi řekl, se to dá potrénovat, že o sám, když byl mladý a šel třeba v prvomájovém průvodu, tak si odběhnul do průchodu a tam se dvě minuty točil. Věděl jsem, že mám 14 dní před záletem čas na trénink. Točil jsem se všude, kdykoliv byla příležitost. V práci, kde na mě kolegové koukali jako na blázna, doma v kuchyni, v garáži. Musím dodat, že v živote mi nebylo tak blbě jako těch 14 dni točivého tréninku.

Nastal den D, nebo spíše den U. Přijel jsem za panem Jelínkem na závodů upoutaných combatu kousek za Brnem. Domluvili jsme se, že ho ve volné chvilce vypustíme. Model T- Tray zaujal zdejší závodníky a i oni byli zvědaví jak to celé dopadne. V pauze jsme šli na to!

Strategie byla, že já model vypustím z okraje kruhu, pan Jelínek ho na 4 metrových šňůrách zalétne. Motor Mp Jet hned naskočil a model se po vypuštění ustálil v kruhu. V rukou mistra byl let krásný, ale viděl jsem, že jsem měl použít menší vrtuli, aby se model více rozletěl a tím byl ve vzduchu stabilnější. Po hladkém přistání zaznělo: tak teď ty!!!  Co vám budu povídat, srdce jsem měl až v krku, ale říkal jsem si mám přece natrénováno.

Nahodil jsem motor, vypustil model a pan Jelínek jej zase krásně ustředil v kruhu. Na znamení jsem za ním do středu kruhu vběhnul. Pomalinku jsem si přebral rukojeť, ale pořád jsem byl mistrem jištěný. Následovalo asi jeden a půl otočky…… Model letěl nahoru, dolu, nahoru, dolu, až jsem s ním fláknul a urazil motor. Myslím, že vůbec nebylo v silách, aby to pan Jelínek stihnul přebrat. Combaťáci, kteří přihlíželi se jen tak mile usmívali a já s pocitem na zvracení byl vlastně šíleně šťastný. Řídil jsem přece poprvé upoutance!!!

Martin HURDA