RC, a čím to budeme řídit?

Modelářská historie je zajímavá. Mnozí si s přibývajícím věkem ani neuvědomují, jak ten čas letí. To, co mě stále připadá jako „moderní zařízení“ je již dávno za svým zenitem a já si pak uvědomím, že už je to vlastně historie. Tak například RC soupravy.

V podstatě při mých výletech do historie jsem stejně jako jiní prohlédl spousty modelářských plánků. Podíval jsem se na některé osobnosti naší historie a pak se také díval na nějaké další artefakty, které jsme na stránkách ještě neměli. Zmínil jsem počátky létání s RC modely. Ale určitě se podívám na naše RC modely, které u nás byly jako jedny z prvních. Nějak mi je líto, že se na ně zapomíná.

Již podruhé jsou součástí našeho vzpomínkového klání Memoriálu Radoslava Čížka tzv. „Retrovětroně“. Já bych je rád začal nazývat historické „RC větroně do roku 1980“. Tedy klasické dřevěňáky, kdysi ovládané třeba slavným Variopropem a třeba i více archaickými soupravami.

Co mě inspirovalo? Našel jsem několik prospektů těchto souprav a pak jedna kniha. Ta kniha je z roku 1965 a vyšla v Sovětském svazu. Jmenuje se „Pilotažnye radioupravljajemyje moděli samoljotov“ od autorů Vasilije Nikolajeviče Potapova a Jurije Stěpanoviče Chuchry.

Teď vypadám jako ruský agent, ale je to jinak. Když jsem hledal „Sirotka“, respektive jeho autora, tak jsem narazil na spoustu materiálu a je škoda tento neukázat. Mimo jiné jsou to i knihy. Tahle kniha z roku 1965 je zajímavá tím, že obsahuje schémata k některým vysílačům a přijímačům z let padesátých a šedesátých. Když píši k některým, tak to nejsou vůbec neznámé značky. Jsou od firmy Grundig a již tušíte, že přihořívá. Takže to, co nebylo v té době přístupné oficiálně, vyšlo v klidu v Sovětském svazu v odborné knize, protože si „velký bratr“ nedělal moc hlavu z licencí. Můj tchán říkal, že nebyl problém získat takto informace o Americké vojenské technice, či v časopise o Sovětských raketách i celý plán V2, který byl vyprezentován jako schéma Sovětské rakety.

Ale zpět k našim RC soupravám. První soupravu, na kterou vzpomeneme je Bellaphon, kterou prodávala firma Graupner a vyráběl jí Grunding v padesátých létech. Bednička v podobě rádia s kulatými rohy, připomíná eleganci padesátých let. Pěkně to vypadá a RC modeláři na západě získali krásný nástroj pro svého koníčka.

Graupner dbal na design, takže vysílač byl prodáván v několika barvách. Ty barvy byly alespoň
tři, možná jich bylo i více.

Vnitřek vysílače, bohužel mám pouze malý obrázek. Další obrázek je již s popisem přímo ze sovětské knihy.

Kdo se učil rusky, může si přečíst popisek v azbuce. A nyní se pojďme podívat, jak vypadlo zapojení vysílače. Hemží se to transistory, žádné „flašky“ neboli elektronky. Podíval jsem se, zda byly transistory germaniové nebo již křemíkové. Vybral jsem si tranzistor OC-71 z přijímače a je germaniový:

OC71

Material of Transistor: Ge

Polarity: PNP

Maximum Collector Power Dissipation (Pc): 0.125 W

Maximum Collector-Base Voltage |Vcb|: 20 V

Maximum Collector-Emitter Voltage |Vce|: 20 V

Maximum Emitter-Base Voltage |Veb|: 10 V

Maximum Collector Current |Ic max|: 0.01 A

Max. Operating Junction Temperature (Tj): 80 °C

Transition Frequency (ft): 0.3 MHz

Collector Capacitance (Cc): 30 pF

Forward Current Transfer Ratio (hFE), MIN: 30

Noise Figure, dB: –

Package: X01

Přijímač pro Bellaphon se jmenoval jinak (dnes je zvykem, že se jmenuje stejně dle názvu celé RC soupravy). Tento se jmenoval Poluton.

Ještě nabídnu jedno schéma, a to je vysvětlení, jak fungoval signál pro ovládání.

Opusťme Bellaphon a pojďme se podívat na další vývojový stupeň. U Grundigu v šedesátých létech vyvinuli pro Graupner sadu RC zařízení, které byly nazvány Variothon a Variophon. A to už asi všichni znáte. A také znáte tento příběh:

A určitě by se našli i jiní, kdo v Československu používali tuto RC soupravu. Třeba Vladimír Štefan z LMK Tesla Vrchlabí a další.

Takže jeden krásný propagační leták z té doby. Mě se líbí úpravou a obsahem.

Fred Militky s firemním vysílačem.

A zde je Fred Militky s nejmenším provedením tohoto zařízení.

Pohled ze shora vícekanálového provedení

A pohled z boku

Bohužel některé obrázky nemám v dobrém rozlišení, a tak jsou malé. Snad vám to nebude tolik vadit.

Pojďme se podívat co je uvnitř.

K tomu ještě přidávám schéma zapojení vysílače

A ještě přijímače

K RC soupravě bylo mnoho komponent, které se dali přikoupit a osadit jimi svůj RC model.

Ještě se vrátím k jedné RC spoupravě, ale tato není od firmy Graupner. Dodávala jej firma Robbe, opět německá a jejich malý a kompaktní vysílač se jmenoval Telecont. Měl krásné kožené pouzdro, jako měly fotoaparáty. Nic takového se dnes již nevidí. Měl také několik provedení, dle toho, kolik mohl či chtěl modelář investovat do svého koníčku.

Ovládací páčky se vysunuly do velikosti, která vyhovovala modeláři k bezpečnému ovládání modelu. Zde jsou dobové prospekty.

A když se podíváme do sovětské knihy, nalezneme zde zapojení vysílače:

I přijímače:

Podařilo se mi sehnat parametry tranzistoru AF113L, je opět germaniový, jak jinak. Křemíkové transistory byly v té době trochu Sci-Fi.

AF113

Material of Transistor: Ge

Polarity: PNP

Maximum Collector Power Dissipation (Pc): 0.065 W

Maximum Collector-Base Voltage |Vcb|: 20 V

Maximum Collector-Emitter Voltage |Vce|: 12 V

Maximum Collector Current |Ic max|: 0.01 A

Max. Operating Junction Temperature (Tj): 75 °C

Transition Frequency (ft): 40 MHz

Forward Current Transfer Ratio (hFE), MIN: 10

Noise Figure, dB: –

Package: TO1

Ještě vzpomenu na jednu slavnou komponentu z blízka. A to Bellamatic. Zde je jeho produktový list.

Vybavovač byl součástí komponent pro Graupnerův Variophon či Varioton. Ale to asi všichni víte.

Nedávno jsem obdržel vysílačku MARS, tu modrou, větší krabici ze sedmdesátých let. Je funkční i po letech. Tak se třeba někdy podíváme na domácí pokusy v této oblasti.

Jirka Hloušek

Zdroj:

Pilotažnye radiopravljajemyje moděli samaljotov-Vasilij Nikolajevič Potapov a Jurij Stěpanovič Chuchra. DOSAAF 1965

Materiály Grunding, Graupner a Robbe