Memoriál R. Čížka 2020, zhodnocení

Titulní fotografie Martina Hurdy

Dobrý den,

nastal čas zhodnotit, ohlédnout se za právě proběhlým Memoriálem R. Čížka. Bude to text zřejmě delší …

Loňský Memoriál R. Č. se z mého pohledu prezidenta klubu vydařil pouze částečně. . Tuctová soutěž.  Přihlášených málo, Vláďa Kostečka jako hlavní pořadatel celkem logicky navrhl seskupit létané kategorie do jednoho dne. Letiště v Lipencích je příjemné, bufet a zázemí ok, ale není vhodné k vícedenním akcím z důvodu absence ubytování, ani pro létání více kategorií. Po zkušenosti s organizováním MČR 2019 na Rané, jsme se rozhodli “vrátit lesk naší vlajkové lodi”. Popravdě řečeno, vlajkové a zároveň jediné lodi, kterou organizuje “žehrovická parta”. Ostatní soutěže organizují členové našeho klubu SAM 95 z jiných koutů hlavně středních Čech. Řekli jsme si, že uděláme parádní soutěž, třeba jen větroňů, se spoustou lidí, jídlem, zábavou, klábosením a jarmarkem modelářských věcí…. Zároveň jsme nechtěli nějak do krve soutěžit, spíše se setkat. Myšlenka hezká…  Nakonec jsme došli do stadia – co jsme schopni zařídit. Tak určitě místo. Letiště Raná se nám moc líbí, je příznivé modelářům a nabízí dokonalé zázemí všech cenových kategorií. “Chceme hudbu”- večer posedíme, poklábosíme… “Chceme se dobře a levně najíst a napít”.  “Chceme aby se sešlo co nejvíce lidí, třeba i těch, kteří nebudou závodit” – právě k pohodě u plného stolu. To vše za hezkého, teplého počasí. Tedy taková naivní představa dokonalého modelářského světa. Řekli jsme si, že jsme připraveni utratit část peněz z klubové pokladny.  Již na přelomu roku jsme začali s přípravami. Od žádostí o dotace, sponzoring, po faktické zařizování a shánění. Největší kus práce pro zdárný průběh akce odvedli Roman Fousek s Jirkou Hlouškem. Je potřeba si uvědomit, že organizace takové akce zabere stovky hodin a to bez přehánění. Když bylo vše připraveno, přišel koronavirus, strach… Řešili jsme, zda akci zrušit, nakonec jsme využili volného termínu po zrušeném Mistrovství Evropy.

Zavedli jsme povinnost předem se přihlásit. V tom budeme pokračovat. Dále jsme spoustu věcí podřídili myšlence udělat pro soutěžící maximum a tím je přilákat. Startovné jsme stanovili symbolické. Já zajistil dotaci, ceny a medaile, Jirka Hloušek navrhl a Pavel Bačina vytisknul diplomy, Roman sehnal známého, který nám za symbolické ceny vařil a čepoval pivo, Jirka přesvědčil známé z kapely, aby za drobné kapesné přijeli zahrát… Vždy se jednalo o nabídku hromady vděčných strávníků a fanoušků…

Bufet se nastěhoval  do hangáru už ve čtvtek a v pátek od rána do večera sestavovali vše potřebné. Roman pomáhal od pátečního rána, my s Honzou hned od oběda a Jirka Hloušek s Jirkou dorazili odpoledne. Bufet byl sestaven, plocha pro starty větroňů vysekána a vytýčena, gumicuky na místě… v pozdním večeru si ještě naši junioři stihli vyzkoušet let svých větroňů. V pátek odpoledne ještě přijeli Martin Křesadlo a Jirka Veinfurt se kterými jsme byli dohodnuti na pomoci s přípravou akce a navečer dorazilo pár kluků z Moravy,.. Předpověď na sobotu nic moc, když jsme se po jedné ráno rozcházeli z večírku, již vydatně pršelo.

Sobotní ráno bylo uplakané, přesto se sešla více než desítka statečných a v devět jsme oficiálně zahájili patnáctý ročník Memoriálu R. Čížka.  Předpověď byla taková, že bude pršet tak do deseti. Potom přeháňky a odpoledne bez deště. To se stoprocentně vyplnilo a tak jsme po brífinku v 11:30 stanovili létání na dvě kola, každé po dvou startech, 12-14 a 14-16. Sice trochu foukalo, ale v ose plochy. Létání bylo příjemné, maxima se kupily. Kategorie A2 a Retro skončili bez rozletu, v ARC se do rozletu dostali 4 piloti. Soutěž naprosto dle pravidel SAM 95, s krásnými časy a rozletem na závěr. Občasné zádrhely s gumicuky. Někteří méně zkušení, nebo méně ohleduplní, se nechali sfouknout a křížili lana všem a když do toho další “závodník” odstartoval, nastal problém. Přišli jsme takto o klubový gumicuk, neboť ho někdo použil, ale již nesrovnal a následnou “paruku” z vlasce už bylo možné pouze rozstříhat. Závěrečný ceremoniál proběhl před hangárem, kde jsme měli bannery akce a také našich sponzorů, tedy obce Kamenné Žehrovice a Pecka Modelář. Okolo páté přijel Romanův známý sokolník s parádní ukázkou dravců. Obecenstvo zachraňovali plachtaři, kteří se na Ranou sjeli z celé Evropy, neboť tento  týden na Rané probíhá závod old timer větroňů. Krásná podívaná!  Od sedmi do deseti večer hrála v hangáru kapela. Super muzika téměř pro nikoho. Večírek proběhl. Sešli se víceméně všichni, kdo přijali naše pozvání na příjemně strávený víkend a na Rané nocovali.

Nedělní část soutěže byla o něco hektičtější. Přijelo více soutěžících, počasí bylo slunečné, ale oproti sobotě více foukalo a vítr se stočil o 90 stupňů, tedy přímo z boku na náš vysekaný pás. Byla to ale výhoda, protože jsme mohli rozložit starty po celé délce pásu což jsme ani zdaleka nevyužili. (Jinak pás měl rozměry 50x200m a okolo samozřejmě ještě hektary neposekané trávy). Oproti sobotě, kdy jsme byli na letišti sami a měli jsme celý vzdušný prostor jen pro sebe, jsme museli stanovit neletovou zónu, tak abysme neohrožovali případný aeroklubový provoz. I tak jsme ale měli kilometry vzduchu jen pro sebe. Ty kilometry byly přesně proti větru, takže musel každý přemýšlet. Létání opět parádní, spousta maxů a velmi hodnotných výsledků. Létali jsme dvě třihodinová kola. Jedno dopoledne, druhé odpoledne s půlhodinovou pauzou na oběd. V každém kole po dvou startech, tedy systém, který se nám osvědčil již na MČR 2019. Na závěr odpoledního kola přišel menší trabl, a to když přistávající motorák jednoho ze soutěžících trefil na zemi větroň a udělal mu díru do trupu. Tady se chci trochu zastavit. V letectví, ani životě, nic nepřijde samo od sebe. V dopravním letectví (možná i jinde) se to nazývá teorie ementálu. Tedy plátky se skládají za sebe a občas jimi prosvitne slunce – průser. Ani naše nehoda nevznikla sama od sebe. Speciálně vysekaná plocha pro start motoráků byla nejblíže kempu, vítr foukal jiným směrem než jsme předpokládali a starty motoráků probíhaly na kemp, německý důchodce přijel večer a svůj větroň složil na hraně naší plochy a neodtlačil ho jinam jako všichni ostatní, vedoucí startu pohárové soutěže na toto nereagoval, vítr byl u země turbulentní a komplikoval starty a přistání, někteří soutěžící se i v těchto podmínkách snažili přistát k nohám a nevyužili lány volné plochy. Toť jednotlivé plátky ementálu, které se složili tak, že jimi prosvitlo slunce. Celá záležitost se ovšem zařídila velmi gentlemansky, bez ostrých slov a pláče. Poškozený to vzal statečně a vinník měl pojistku.  Aspoň uvidíme, jak funguje pojištění, které většina z nás má uzavřené. Tady mě překvapilo, kolik z nás si stále myslí, že jsme pojištěni svazem modelářů ČR. Mimochodem, snažil jsem se naší akci komerčně pojistit jako pořadatel, neboť znám ředitele jedné významné pojišťovny. Standardní cena pojistky pro akci našeho typu je 30 tis. Kč za den! Po slevě necelých 20 tisíc. Řádově 40. tisíc za tento soutěžní víkend. Tedy částky pro nás naprosto astronomické – další důvod, proč bychom měli dotáhnout začlenění našeho létání pod svaz modelářů. Z důvodu vyřizování tohoto incidentu a také pro to, že jako okamžité odškodnění nás pan majitel požádal abychom mu větroň odtlačili na druhý konec letiště ( záda cítím ještě teď, neboť jsem nesl ocas) jsem se obával zpoždění  vyhlášení výsledků, ale výpočetní středisko (Ondra)  pracoval samostatně a  tak v 16:50 začal závěrečný ceremoniál, předávání cen, diplomů medailí…  v půl šesté večer jsme zůstali na letišti sami.

 Hospodští, já, Mirek Dvořáček a Roman Fousek. Rozložili jsme křesílka, načepovali pivo a začali relaxovat. Měl jsem toho plné zuby. Po prvním pivu (asi 30 sekund) přišel náčelník AK s rezolutním příkazem – hangár co nejdříve zcela vyklidit. Nastalo stěhování miliónu věcí, skládání a částečný odvoz. Mákli jsme si. Tak v devět večer jsme ale zasedli ke stolu v prázdném hangáru, kam nakonec dali pouze jedno letadlo, rozsvítili si lampu, dali baštu, pivo, kořalku.  Pak byl teprve opravdu konec.  V pondělí ráno jsme uklidili, dali si kávu ještě vše probrali a jeli domů.

Memoriál 2020 je minulostí a nám zbývá udělat uzávěrku. Jak finanční, tak mentální.

Na konkrétní závěry a plány do budoucna  je ještě brzy. Musíme to strávit. Máme ale zase další zkušenost pro pořádání akcí. Nanečisto bych řekl. Akce se organizačně vydařila. Proběhla tak z 80ti procent jak jsem si představoval  a nároky mám vysoké. Otázkou je, jestli jsem celkově, jako jeden z organizátorů a zastřešující osobnost spokojený.  Tam musím říci že objem práce, starostí neodpovídá počtu soutěžících. Finance nezmiňuji, protože od samého počátku jsme si řekli, že na této akci nechceme vydělat a že naopak sáhneme do klubových rezerv. Částečně za to mohla korona, částečně počasí, ale počet odhlášených z důvodu počasí nebyl až tak vysoký.

Tímto děkuji všem, kteří na Ranou přijeli. Ještě více děkuji těm, kteří na Rané nocovali a účastnili se doprovodných programů. Děkuji skvělému, bezchybně pracujícímu bufetu s cenami jako před dvaceti léty, děkuji sokolníkovi a kapele za skvělou muziku. Dělali jsme to pro vás, členy i nečleny.  Rádi jsme se s vámi viděli a uvidíme se i v budoucnu.

Za organizační tým,

Jiří Hruška, prezident SAM 95 Bohemia

Fotografie Martina Hurdy

Další fotografie tentokrát od Ládi Vyskočila zde na tomto odkaze

Fotografie Pavla Bačiny z akce