LOOPING r.1949

Série článků o upoutaných modelech z přelomu roku, mě přiměla k bláznivému nápadu postavit si taky “upoutance”. Popravdě řečeno, upoutaný model jsem na vlastní oči viděl jen jednou v životě a to při předloňském MČR na Rané.  Zcela nepolíben touto kratochvílí jsem se rozhodl pro historický model, jehož plánek mám doma několik let. A protože my z havířského Kladna jsme chudí, je to bezmotorový model pro začátečníky – LOOPING od pana Procházky 🙂  

Vybral jsem zbytky těžké balsy, vzal hoblík, rašpli a nůž a během večerního filmu jsem u stolu v kuchyni vytruhlal základ křídla, trupu a kormidel.  Druhý den jsem křídlo dobrousil, balzořízem vyříznul pár nosníků na trup a model slepil. Trup a kormidla jsem polepil papírem, příslušenství pro ovládání jsem vystřihnul z hliníkového plechu. Táhlo na ovládání výškového kormidla jsem místo z nosníčku  vyrobil z tenké ocelové struny. Pár šroubků jsem našel v garáži, nezbytný lak a model byl na světě. Můj plánek je neúplný, chybí mi list s popisem stavby…  nicméně pochopil jsem, že k vedení modelu je potřeba rybářský prut. Historická dělička Sona se k tomuto účelu přímo vybízela a tak jsem z ní sundal naviják TAP pana Tlustoše ( Tlustoš Antonín Praha = TAP) a za nelibosti mého kamaráda rybáře, který tvrdí že děliček Sona se moc nedochovalo a že jí určitě zničím, jsem se rozhodl tento prut použít jako prodlouženou ruku pilota.

Při stavbě modelu jsem si liboval, jaký jsem udělal historický počin, že takovéto letadlo nikdo nemá. Když jsem se ale snažil na internetu najít druhou část plánku, narazil jsem na článek KHMM – Bolešiny 2016. Tam jsem zjistil, že nejsem první, koho napadlo tento model postavit. A když sem se s érem pochlubil Jirkovi Hlouškovi, uzemnil mě, že plánek i s popisem vyšel v Informačních Listech č.95. Tam jsem se zpětně dozvěděl, že křídlo modelu bylo původně celé z překližky a že prut není prut, ale dvoumetrová lať.  

Hotové letadlo jsem zkusmo hodil na zahradě do sněhu a letělo asi jako kdybych hodil cihlu. Skvělý základ pro další pokusy :-). Druhý den jsem k modelu připevnil dva rybářské vlasce pro ovládání a vyrazili jsme s Honzou k blízkému doberskému letišti. Na letišti byl sníh, model jsme vrhli do vzduchu a světe div se. Letěl! Po několikátém kroužku nás propadla pýcha a při pokusu o loping jsme éro rozsekali.

Potom následovalo období oprav a pokusů o let.  Slovy klasika z filmu pelíšky: “taková blbost a co to muselo dát práce”. Model jsme rozbili ještě čtyřikrát a kdybych neviděl že letěl, asi by jsme to vzdali  A tak jsme poslední dva týdny strávili opravami a pokusy o let, až jsme se to naučili, model rozlítali a je to sranda.   Předvedeme na některé soutěži 🙂

Tak stavte blbosti, udělají vám spoustu radosti !

Jiří Hruška