KORESPONDENČNÍ SOUTĚŽ VĚTROŇŮ – ŘÍJEN

Říjnové kolo, celkově jedenácté je za námi. Než dojde na vaše příspěvky, chci se omluvit, že jsem minulý měsíc zapomněl zařadit výsledky kluků ze západního okruhu.. Přikládám tedy opravené tabulky za září. Také v tabulce bodů za jednotlivá kola je u září drobná změna.

Také vás chci s potěšením informovat, že jsme se domluvili na pokračování této soutěže i v příštím roce. Jak jsem již psal, soutěž začala v tvrdé korona uzávěře. Z toho důvody byla i pravidla nastavena hlavně tak, abychom přišli na jiné myšlenky, s někým se venku potkali a co nejvíce se “vyvětrali”. Soutěž 2022 bude mírně pozměněná. Organizaci ode mně převezme Josef Kubeš, dlouholetý organizátor soutěží volných modelů, gumičkář, halový modelář, vydavatel zaniklého časopisu Volný Let a v současnosti nadšený propagátor kategorie ARC A2. Soutěž proběhne leden až prosinec 2022. Kola budou opět co měsíc to kolo. Zásadní změna bude v tom, že do konečného pořadí se bude počítat pouze 8 nejlépe bodovaných výsledků. Když někdo vynechá měsíc, dva až čtyři, bude mít stále možnost celkově vyhrát. Také přibude další kategorie – Retrovětroně. Finální pravidla této kategorie budeme ještě diskutovat na členské schůzi SAM 95.  Ale to jsem již hodně odbočil a Pepa vám ještě napíše sám, jak bude soutěž pod jeho vedením vypadat…  

Takže jak nám to v říjnu létalo?

První příspěvek je opět ode mě:

V sobotu 16.10. jsem byl bohužel na pohřbu. Cestou domů jsme jeli okolo liduprázdné modelářské plochy kladenského letiště a tak mě napadlo, že se trochu odreaguji. Zavolal jsem klukům. Jirka Hloušek byl na horách a také na pohřbu, ale Roman Fousek přitakal, že by jel. A tak jsme za necelou hodinu přijížděli s mým synem Honzou na doberské letiště. Situace se ale změnila. Na letišti bylo spousta aut a čilý provoz větroňů. Stejný nápad využít hezkého počasí měl i Pepa Kubeš se svými soudruhy a tak se ve vzduchu míjely Sluky, Liony, Á dvojky.. Do toho jsme my vytáhli ARC Sokola a Roman jeho mnohokrát vítězné Žehrovice 2. Vítr nebyl skoro žádný a když nějaký vánek zafoukal, bylo to vždy do zad několikrát přepichovaného gumicuku. Výsledky na první pohled nic moc, ale je za nimi ukryto pár krásných, dlouhých termických letů, hudba Glenna Millera z přenosného reproduktoru a pohodově strávené říjnové pozdní odpoledne. ARC A2 jsem odlétal hned v pondělí po tomto víkendu. Nemohl jsem si už vybírat. Pracovní povinnosti mi už do konce měsíce nedovolily nic. Počasí krásně slunečno, měřil mi kamarád Honza Spilka. Vyměnil jsem na gumicuku zpuchřelou gumu za novou, ale bohužel tenčí. Výšky přesto skvělé, ale lety bez termiky daly časy sice velmi podobné, bohužel všechny kousek pod maximem.

Druhým přispěvatelem se stal František Machač: 

Ahoj Jirko. Moc se mi psát ani nechce. Začíná mi být už z toho tak trochu trapně. Prostě výsledky. Asi si každý myslí, že to tak nějak ukoulíme. Můžu říct, “neukoulíme”!!. Minule jsme lítali se Štěpánem za absolutního klidu. Tak jsem si říkal, teď to prubnem fakt, když bude foukat. To, že foukalo je asi slabý slovo, stabilních 6-8 m/s. Byl to adrenalin, hlavně přistání. Dobře to dopadlo, nic jsme nerozbili, a tak se dá říct bezva. Rosničky slibovaly teplo, tak toho ještě využít.  První lítal Štěpán, trochu školení jak na gumě při takovém větru. Výška po startu jistě 140 metrů, let trochu neklidný. Model se stále vzpínal a byl zafukován za nás, bylo potřeba dovážit. Dvacet gramů v čumáku to spravilo. Druhý start, trochu to na vleku potlačil a výška nic moc. Taky to potom nenaletěl. Znovu vysvětlení, hlavně se toho nebát, že model stoupá kolmo vzhůru nad hlavou a už to šlo jak po drátku. Jeden max za druhým. Já jsem dal tři maxe za sebou a šlo se do finále. První jsem letěl já a výsledek nic moc. Potom přišlo na řadu mládí. Po vypnutí jsem hned šel smotat silon. Vracím se zpět a vidím Štěpána se zalomenou hlavou. Sem si myslel, jistě ho to zafouklo a teď se trápí, jak to dostat zpět před sebe. Hledím, kde je model a nikde nic, až potom na otázku, kde je a vysvětlení jsem se zhrozil. Výška jistě 400 metrů po pěti minutách. Prostě přiletělo káně a začalo kroužit, využil toho a trefil přesně střed. Musel jsem mu “vynadat”, ať jede dolů, že je to na uletění v tom větru. Hlavně z důvodu, že za zády je vysoké napětí a les. Dost razantní sestup a bylo z toho dvanáct minut. Po přistání suše prohlásil “stačí” !! 

Moc dík za organizování, Měj se hezky F 

Pepa Kubeš a jeho skupina létali nadvakrát. Poprvé na Kladně a podruhé na Panenském Týnci. Reportáž z Kladno už byla zveřejněna, tak ještě pár slov z Panenského Týnce:

Ahoj, Dnes jsme poprvé létali s historiky na letišti Panenský Týnec, během soutěže Českého poháru volných modelů. Z počátku pouze mírný východní až jihovýchodní větřík, který však dosáhl v posledních startech hodnot kolem 4 až 5 m/sec. Létání ale bylo naprosto pohodové, k jeho pravidelnému průběhu přispěla i Terezka Kořínková, která opět nezištně zajišťovala napínání gumicuku na místo startu pro všechny zúčastněné, a zaslouží tak naše poděkování.

Zdeněk Hanáček je další vytrvalec, který pravidelně létá, píše, fotí 👍

Ahoj, s velkým napětím jsem sledoval předpověď počasí, kdy odlétám předposlední kolo, protože když u nás fouká JZ vítr tak stojí za to, ale předpověď vyšla. Na slabý JZ vítr do 1 m/s. O kolo půl druhé jsem byl na letišti. Domluvil jsem se s řídícím provozu na letišti, kde budu létat. Na místě startu zjišťuji, že vítr se otočil od SV. První start nic moc. Druhý a třetí práda, oba dva mám max. Na čtvrtý start se vítr otáčí na předpovídaný směr JZ a jsou z toho jen něco přes čtyři minuty. Paráda krásné babí léto. Počasí: vítr 0 až 1 m/s z SV a JZ, jasno, teplota 18⁰C.S pozdravem ZdeněkPS: přikládám foto křídla modelu plnou pavučinek babího léta. Je to krásně vidět, když se fotka zvětší.

V neděli 30.10. poslal svůj příspěvek zbytek startovního pole. Jako první Pepa Hejsek:

Ahoj Jiří, tento měsíc vlivem mnoha okolností jsem odlétal korespondenční soutěž až v úplném závěru, a to ještě na dvakrát. A dvojka byla první, ve středu 27. Počasí bylo krásné, ale vítr byl jistě přes 6 metrů, tak jsme čekali a až v závěru odpoledne klesl vítr na cca 3m/sec. Termika veškerá žádná, ale vítr nafukoval mírný svah, kde jme létali a to stačilo na slušné časy. V závěru létání již bylo šero a Andromeda byla špatně vidět proti kopcům, když jsem klesl níže, nicméně to létalo velmi pěkně.

Domluvili jsme se na pátek, kdy byla slušná předpověď, ale vůbec se to nepovedlo, celý den byla mlha. Přesto jsme to zkusili a zajeli na výše položenou blízkou louku, která leží cca 500m nad mořem s tím, že tam mlha možná bude řidší. Předpoklad se ukázal chybným, mlha byla ještě hustší, tak rozmrzele zpět domů s výhledem že snad v neděli 31. to bude lepší. Tentokrát to již klaplo, počasí krásné podzimní, 12°C skoro jasno, jen vůbec nefoukalo a to se projevilo na výškách vleku. Termika žádná, nicméně to byla pěkná zábava. Tak snad příště…

Letu zdar, Josef

Jako druhý, Martin Křesadlo:

Ahoj, tenhle měsíc jsem lítal sám… Byli jsme v sobotu všichni ze západu ale byla taková mlha že se nedalo odstartovat. Tak jsem šel ještě dneska v neděli a pár letů dal… Ahoj. Fotky, jak vypadala sobota u nás…

Jako třetí, Palo Rábek:

Ahoj. Skoro som zabudol napísať. Bol som na operácii žlčníka, ale som už OK. 

Teda: Lietali sme 9. 10. v sobotu, za pekného jesenného počasia. Vetrík od 0 až 4 m/s. Termiky tiež tak akurát, ale ako to už býva, nie pre každého. Myslím tým samozrejme mňa. Do októbrového kola sme nasadili modely tak trochu raritné. Začnem tou menšou . Menšou aj fyzicky. Vlastne menší historický RC vetroň ani nepoznám. Navyše je to jednokanál -má riadenú iba smerovku. Pre slovenský klub SAM119 je to ikonický model. V najlepších časoch majstrovstiev Slovenska, ktoré sme robili v Očovej, nám poskytoval nezabudnuteľné zážitky. Pokochať sa dá napríklad tu: https://goo.gl/photos/pAwjSVFsBY8mvJGK6. Takže každý modelár musí pochopiť, že takúto príležitosť tohto drobčeka prezentovať vo Veľkej Korešpodenčnej, som si nemohol nechať ujsť. A lieta sa s ňou veľmi krásne. 

Ďalšou raritou, tentokrát veľkého kalibru, je Kamilov dvojplošný vetroň La Libellule. Vrchol experimentácie, napriek vžitým aerodymackým dogmám, lietal excelentne. Ovšem nesmieme zabúdať, že model staval a lietal majster majstrov, Kamil. Pohľad na plachtiaci, termiku vytáčajúci, dvojplošník, hraničí s bizarnosťou.  Tešíme sa na novembrové, aj keď záverečné kolo. 

Palo Rábek

No, a dnes 1.11. mi přišly ještě dva emaily. 

Předposlední příspěvek mi přišel tentokrát netradičně od Zdeněka Sýkory:

Ahoj Jiří, tradičně úplně na poslední chvíli, a dokonce jsem čekal až do pozdního večera, jestli se ten celovíkendový vítr trošku neuklidní. Nestalo se tak, a tak to chvílemi vypadalo, jako bych pouštěl draka – díky větru startovní výšky “na doraz”, ale potom pouze boj o natlačení éra na letiště – takže tomu odpovídají časy.

 Z jihu Moravy zdraví,

 Zdeněk Sýkora

A úplně poslední, kdo dostane v tomto měsíci šanci je žehrovický Pavel Bačina:

Ahoj Jiří, říjnové kolo se nám podařilo odlétat skoro v celé sestavě a na nás i docela včas, tedy na svátek 28.října na Velké Dobré. Provoz byl přiměřený a počasí bylo fajn. O víkendu jsme měli totiž již plno. V sobotu jsme měli naplánovanou soutěž RES ve Staňkově, ale ta se nakonec nekonala, a tak jsme s Radkem mohli jet na obě soutěže F1G na Panenčák.

Díky

Měj se krásně PVRMŠ Bačinovi

Tak. To je za říjen vše. Děkuji všem, hlavně klukům ze Slovenska za krásné fotky, a odvahu střídat modely. Je listopad a to znamená, že jdeme do finále!  Tak létejte, foťte, pište! Ať to finálové kolo stojí za to! 

Jiří Hruška 🍐