KORESPONDENČNÍ SOUTĚŽ VĚTROŇŮ – LISTOPAD

A je to tady! Poslední kolo roční soutěže je za námi. Trochu se zpožděním se dostávám k tomu abych sepsal pár řádků. Nejdříve ale vaše přispěvky:

První se v půli listopadu ozvali kluci Machačovi:

Ahoj Jirko 
Hlásím hotovo! 
Dnes v neděli jsme se rozhodli, že soutěž odlítáme ať je počasí jaké je. Tma je co by dup a Štěpán to přes týden nestíhá se školou. Tak nástup po obědě a bylo to tak akorát. Obloha byla dokonale plechová, téměř bezvětří, ze začátku mírně mrholí všude mokro a teplota 4°C. No počasí tak akorát se přitulit k radiátoru. Rozhodli jsme se, že odlítáme v tomto posledním kole i kategorii A2. Výsledky nic moc, ale to se dalo čekat. Jednoho maxe si Štěpán zaletěl a byl parádní. Modely na konci lítání nabraly do sebe snad deci vody ze vzduchu. Přijíždíme domů už téměř za tmy. Sic oba promrzlí, ale spokojení, že se to podařilo.

Teď pár řádků k celé soutěži. Dík. Je první slovo co chci napsat. Pořádal jsem takovéto soutěže a vím jaký to je. Někdy to člověka baví a potom by s tím nejraději praštil a tluče se do hlavy co to vymyslel za blbost. Klobou dolů, že jsi to vydržel až do konce i když jsi tak pracovně zaneprázděn. Bylo to bezva hlavně z toho důvodu, že i když se člověku nechtělo a nebo nebylo tolik času. Musel se zvednout a prostě jít to každý měsíc odlítat. I když my co jsme v důchodě si ten čas nějak uděláme, ale vlastě jistě všichni potvrdí, že důchodci vlastě nemají čas. 🙂 Už moc roků jsem si s větroněm tak nezalítal jako letos. Nejenom to soutěžní lítání, ale do toho i když si šel jenom tak zalítat a potrénovat, či něco zkusit. Mám jenom jednoho větroně Širchana. Špičkový stroj, jenom mít na to lepší ruce a hlavu. Postavil jsem hned dalšího pro Štěpána. Bylo na něm vidět jak kolo od kola se zlepšuje a nemusím u něho stát a kecat mu do toho. Po zjištění, že soutěž bude pokračovat i příští rok, jsem se rozhodl, že postavím ještě jednoho větroně a budu je podle potřeby střídat. Snad nás to bude tak bavit jako letos. 

Ještě jednou moc dík . Štěpán Kučera a Franta Machač 

p.s. … mám prosbu, kdybych “já” náhodou nějakou cenu útěchy vyhrál. Zříkám se jí a věnuj ji někomu z těch mladých ve tvém okolí, co tuto soutěž absolvovali. 🙂 F

Následoval Zdeněk Hanáček:

Ahoj,

dnes před obědem jsem se rozhodl, že odlétám poslední kolo korespondenční soutěže. Koukal jsem z okna a sledoval počasí a padlo rozhodnutí jdu na to. Před půl jednou přijíždím na letiště. Domluvím se pilotem ultralightu co a jak a jdu na to. První start nádherná výška. Vypínám a držím se proti větru model stoupá paráda. Dá to pěkné maxo. Druhý start jak přes kopírák. Třetí start jen za 286. Čtvrtý start je stejný jak první a druhý. Nádhera. Jdu na rozletový start krasných 390. V čem jsem dneska létal? Je to situace na kterou musíš mít štěstí. Musí foukat jihozápadní vítr o správné síle, aby na hraně letiště vznikl rotor, bez velké turbulence na kterém se dá s modelem létat. Dnes to vyšlo. 

Počasí, vítr 2-3m/s z JZ, 6/8 oblačnosti, teplota 10°C


Co napsat závěrem. Paráda a super nápad. Velké díky. Těším se na další ročník.


S pozdravem
Zdeněk Hanáček



Za týden mi napsal Pavel Bačina:

Ahoj Jiří, odlétali jsme v neděli, bez Radka ten musel dělat nějaký složitosti do školy. Počasí nic moc, zima, foukalo od lesa. Letový provoz mírný, byli jsme na konci dráhy tudíž jsme se vzájemně nepletli a piloti brzy točili ke Kladnu tudíž OK. Přes týden nestíháme.

Díky Pavel

Pepa Hejsek se také činil:

Ahoj Jiří,

dnes ve čtvrtek 25. listopadu se mi podařilo odlétat korespondenčku v obou kategoriích. Měl jsem obavy, že to tento měsíc nestihnu, protože se mi začala rozpadat grafika na displeji vysílače a musel jsem jej poslat do opravy. Výrobce JETI mi po obdržení vysílače sdělil, že to bude trvat 14 dní a tak se také stalo. Po uvedeném čase jsem jej obdržel opravený s nejnovějšími aktualizacemi zpět. 

Ale k létání – dnes bylo pouze okolo 3°C a foukal jihozápadní vítr cca 3-4 m/sec a skoro zataženo. Pokud jde o směr větru, je to ideál, protože to fouká údolím Ohře a louka kde létám se mírně svažuje k řece, takže lze toto výhodně využít. Rozhodně ten kdo létá na rovině, je na tom o hodně hůř.

Na časech se projevila také nová guma (Made in China), která mi to také značně usnadnila. Vzhledem k tomu, že se jedná o prostor velmi stísněný, vzal jsem si raději Sluku než Žehrovice, protože nízko nad zemí je silná turbulence zapříčiněná stromy v dolní části “letiště”. Za mě tentokrát spokojenost, ani mi nevadilo začínající mírné sněžení v závěru odpoledne. Řekl bych, že jsem dnes možná i přelétal se Slukou výkon mých Žehrovice v minulém kole. 

Letu zdar,

Josef

Pepa Kubeš se také rozepsal:

Létání v tomto měsíci proběhlo v naší skupině opět na dvou místech. Já jsem si vybral ještě den 10.11. s relativně příjemnou teplotou vzduchu a s jihozápadním větrem v největších nárazech do 2m/sec, a odlétal jsem si své starty. Bohužel po mém prvním startu začal na kladenském letišti poměrně živý provoz dvou školících pilotů, kteří s instruktory létali pouze okruhy. Takže trefit se mezi ně při startu začal být trošku problém, a také široké oblasti slabšího stoupání, které se tvořily zejména nad silnicí, byly tímto provozem pro tento den naprosto znehodnoceny a pohřbeny.

Kolegové Valenta, Klíma a Cinert odlétali svoje starty již za tři dny, na letišti v Panenském Týnci, kde probíhala soutěž volných modelů. Podmínky na tomto letišti byly proměnlivé, vítr opět velmi nepatrný. Bylo však možno najít i slabší ale širší místa ve vzduchu, kde modely neklesaly, případně lehce stoupaly. Většinou se tato oblast nacházela nad betonovou plochou, na níž byly odstaveny automobily, docházelo tam k určitému pohybu ostatních soutěžících, a také tam běžel bufet, s průběžným ohříváním párků, vody na kávu i horké polévky. Toto v součtu pak umožnilo několik poměrně dlouhých letů. Zdeněk Cinert si v posledním startu kromě maxima se svoji Expe vytvořil svůj osobní rekord časem 17:27 min. Já jsem v té době poletoval se svým Saturnem nad tímto prostorem asi 10 minut, a pak jsem vysílač předal velmi zkušenému modeláři Jirkovi Schiferdeckerovi z Loun. Ten dokázal můj model udržet ve vzduchu ještě dalších téměř 20 minut, po přistání nešetřil nadšením pro takové pohodové létání, a slíbil pro rok 2022 svoji účast v korespondenční soutěži, zhlédl se zřejmě v modelu Expe od R. Čížka. Takže se můžeme těšit na dalšího velmi schopného letce. 

Pokud jde o pokračování této korespondenční soutěže v následujícím roce, tak většinu potřebných informací za mne zde již v říjnové reportáži korespondenční soutěže větroňů uvedl ve svém článku Jirka Hruška. 

Začneme tedy v lednu, poletí se 12 kol – takže každý měsíc, způsob bodování zůstává stejný, závislý na počtu létajících soutěžících. Vytváří tak potřebu přesvědčit co největší počet kolegů, aby si šli též zalétat a umožnili tak – i pro ně – poměrně vysoký bodový zisk. Toto je pak podpořeno i skutečností, že jsem trochu předělal celkové hodnocení, nebudeme již žádné výsledky škrtat, ale do celkového hodnocení se bude počítat 8 nejlepších výsledků. Tato změna navíc umožňuje každému z nějakých osobních důvodů (nemoc, dovolená, souběh špatného počasí) vynechat některé starty a při tom nebudete vyřazeni z možnosti bojovat o přední místa ve výsledkové tabulce. 

Zároveň bude přidána třetí tabulka pro kategorii “retro”. Její pravidla byla ještě upřesněna na výroční schůzi SAMu 95, na konci listopadu. Jedná se ve většině případů o modely našeho dětství a mládí, které je velmi příjemné vidět po mnoha rocích opět na obloze.

Mailová adresa pro zasílání výsledků by měla být : soutez2022@seznam.cz, bude však na těchto stránkách ještě potvrzena. A já se dále těším na spolupráci s vámi se všemi, a též na případné nové zájemce o létání s rc modely v těchto naprosto pohodových kategoriích.

Zdraví Josef Kubeš

A poslední příspěvek přišel nezvykle od kluků ze Slovenska:

Do posledného kola sme nastupovali na dvakrát. Na koniec dušičkového týždňa a v nedeľu 21 novembra. V obidva dni prevládalo pekné počasie neskorej jesene. Nasadili sme vetrone, s ktorými sme seriál začínali. Šani Horváth sa jal lietať v ten neskorší termín a k večeru, keď už termika spala svoj zimný spánok. Ale pokračoval v trende s nasádzaním modelov, ktoré sa v tejto súťaži ešte neobjavili. Lietal s modelom Belgickej produkcie L´Ibis. Model pomerne malý, s profilom krídla, ktorý bol v móde koncom 30 rokov. Niečo ako CLARK Y. 

Svorne sme konštatovali, že nebyť tejto korešpodenčnej, nikdy by sme nelietali v takých podmienkach, ako sme to robili v zimných kolách. Hmla, vietor, námraza. Ale o to sú to teraz krajšie spomienky. A pokračujeme v budúcom roku ďalej. Smutnou je skutočnosť, že Peter Priečinský sa záveru nedočkal. 17. novembra odletel do modelárskeho a leteckého nebíčka.

Ďakujeme za organizovanie peknej súťaže.

To je vše. Více přispěvovatelů v listopadu nebylo. Tabulku měsíce najdete zde, celkové výsledky budou v samostatném shrnutí celé soutěže. 

Jiří Hruška 🍐