KORESPONDENČNÍ SOUTĚŽ VĚTROŇŮ – ČERVEN

S prvními prázdninovými dny píši shrnutí červnového kola naší Velké korespondenční. Červnové soutěžení jsme opět zahájili na Kladně. Hned počátkem měsíce jsme se vypravili na letiště s Honzou a létali jsme kategorii ARC. Tráva byla vysoká, gumicuk jsme natáhli na kraji plochy na vyježděnou cestu. To místo si posléze vybrala i slečna s paraglajdem a nějak nechtěla pochopit, že už tam létáme my. .. se slovy: “nikde jinde se létat nedá a rozhodně nepojedu domu”. Nakonec jsem jí přesvědčil, že nám to bude trvat ještě max. 15 minut. I tak mě ale celá záležitost rozhodila natolik, že jsem na letišti zanechal náhradní gumu, kterou posléze zřejmě rozsekala sekačka a nebo jí má někdo doma. 

Ten samý termín využili i kladenští – Pepa Kubeš a Michal Kohutič. Létání popsali takto:

Jirko, zdravím tě a posílám pár slov o našem létání v červnu.  S Michalem Kohutičem jsme v tomhle měsíci nechtěli nic nechat na náhodě, a odlétali jsme soutěžní starty již 4.6., na letové ploše v blízkosti obce Straškov.  Především však v tomto prostoru není prakticky žádný letový provoz, který na kladenském letišti již často značně komplikuje starty. Louka sice nebyla ještě posečena, což  trochu komplikovalo hledání padáčku našeho gumicuku, ale jinak letové podmínky byly téměř ideální. Po dobu odpoledních startů vál mírný severovýchodní až východní vítr do rychlosti 2m/sec, bylo poměrně teplo a obloha byla pouze částečně poseta menšími mraky. Střídali jsme se tedy v donášení gumy, létání a měření. 

O deset dní později zalétal na kladenském letišti náš kolega Jaroslav Drnec s pomocí Pavla Bačiny svůj první RC model, Čížkovu Sluku.

Po zvládnutí startu na gumicuku a přistání dle pravidel na letištní plochu, jsme změřili čtyři časy sice zatím nízké, ale v každém jeho startu byly znát jeho zlepšující se reakce při řízení tohoto kluzáku.

Takže nám opět přibyl do korespondenční soutěže další aktivní modelář. 

Následovalo duo Jirka Hloušek a syn:

Ahoj Jiří. Posíláme výsledky dnešního letu. Byli jsme na Dobré s Romanem. Roman nesoutěžil, my ano. Počasí – bezvětří 28 stupňů, bez termiky, večerní klid. Jenom jsme žehlili oblohu. Zalétali jsme také klubovou Fialu 56. Docela to šlo, dětičky mají stroj.

Další dvojice co létá spolu – František Machač a Štěpán Kučera , létali soutěž na dvakrát:

 Ahoj Jirko  Dneska se nám podařilo odlítat velký větroně. Na A2-ky snad dojde taky.  Konečně skončila škola a tak Štěpán má volněji. Taky počasí se už dá vydržet. Po velkých vedrech a potom šílených bouřkách to konečně bylo k lítání. Vyrazili jsme k večeru a bylo to tak akorát. Bylo to parádní polítání. Opět jsme lítali z cesty a přistávali vedle do obilí. Chodit pro model do ječmene bylo za trest. Ty poškrábané nohy ve sprše daly o sobě vědět. 

A druhá část:

Ahoj Jirko. Tak se nám podařilo odlítat i polovinu A-dvojek. Polovinu jenom z toho důvodu, že Štěpán odlítal všechny čtyři starty a já jeden let. 🙂 Je to k zasmátí i k nasr… . Nikam jsme nejeli s tím, že je to tak přehřáté, že to půjde stejně rychle dolů jak nahoru. Za barákem máme úzkou louku a tam se vejdeme tak akorát. Jenom přistání je dost krkolomné, tak se musí dávat pozor na stromy a barák.  Štěpán dal dva maxe se samokřídlem Ostříž 2 a potom jsem přebral otěže vysílače já. Klasická zkouška funkčnosti a jde se na start. Na vleku ve výšce snad pět metrů začne vysílač hlásit ztrátu spojení a celou dobu stoupání. Nádherný strart na gumicuku, ať zkouším co chci, model se nahoře vypíná bez mého zásahu. Model se mírně zhoupne a začne kroužit ve velkých kruzích. Naletěl stoupák a začal nabírat výšku. Já bych kniple urval a nic, prostě volňásek jak za dob vzniku modelu. Asi pět minut se tam krásně promenádoval ustabilizovaný ve stoupáku a já pochopil, že je to háji. Poloměr zatáček se začal zvětšovat a tak vypadnul ze stoupáku. Jak naletěl na hranu stoupáku, to model rozhodilo, přešel do opačných zatáček a začal houpat. Houpání se zvětšovalo a zamířil napřed nad pole s kukuřici. Ta se mu zdála asi málo dobrá a tak nad dědinu, tam se nám oběma ztratil. Vytipovali jsme místo kam mohl dopadnout a se smutkem, že je rozložený na prvočleny, asi půl hodiny chodíme a hledáme. Nikde nic. Až náhodou byl jednou paní zahlédnutý kam letěl, či spadnul. Popis místa a zděšení, asi tři sta metrů kde máme hledat. Tam všude už jsme byli a nic. Po chvíli se objeví v rukách majitelky zahrady která bývá asi 100 metrů od místa lítání. Model je celý, trochu poškubaný potah a pár popraskaných žeber. To se dá opravit.  Doma zkoumáme co se stalo. Výsledek “odpojený konektor od baterek v přijímači”, by mě „jeblo“. Proč se konektor odpojil to je ve hvězdách. Teď ho do přijímače zalepím samolepkou. Mám MAXe, ale za nulu. To byl den.!!!!! 🙂

Další, kdo se tentokrát rozepsal, byl Zdeněk Hanáček z Jeseníku: 

Ahoj, dnes jsem létal 7.kolo korespondenční soutěže. Počasí to byla pohádka, to jsem dlouho nezažil. Vítr z S 0 až 2 m/s, 3/8 oblačnosti, teplota 25⁰C. Začal jsem létat po desáté a skončil po půl dvanácté. První start a maxo, na začátek super. Druhý start pouze dva a půl minuty. Tak začínám více sledovat vývoj termiky. Po cca půl hodině vyčkávání, startuji přímo do zvedu. Po třetí minutě tlačím, abych po páté minutě sednul a mohl znovu startovat. Po vypnutí z gumicuku klesání, ale daří se mi v cca ve dvaceti metrech ustředit se ve slabém stoupání. Dalo to krásných sedm a půl minuty. Paráda mám tři maxy. Hned jdu na rozletový let, po vypnutí z gumicuku vidím před sebou kroužit káňata. Protáhnu se k nim a začínám stoupat. Stoupání není moc silné, řekl bych tak akorát. Kroužím ve stoupání a najednou si uvědomuji jaké je ticho jen skřivan mi krásně cvrlikal. No prostě fantazie. Přistávám pár sekund po šestnácti minutách. To byl balzám na duši. Dlouho na to budu vzpomínat.

Kluci ze Slovenska se přidali také: Pozdravujem opäť po mesiaci.

Príležitosť pre lietanie v júni sa naskytla v sobotu piateho. Panovalo krásne počasie skorého leta, prakticky bez vetra. Ak sa aj nejaký vyskytol, tak stále z iného smeru. Aby sme nemuseli prekladať gumicuk, trpezlivo sme vyčkávali, kým nezavanie z požadovaného smeru. Výšky pri vypínaní z gumicuku boli poslabšie. Aj termika nebola nejako výrazná. Ale nie je vždy hojnosti. Aj výsledky tomu zodpovedajú. Ľudo Pec priniesol novotou voňajúci model, povetrím ešte nepobozkaný. Kopáčikovu Volavku. A pretože sa model mal k svetu, rozhodol sa v duchu spestrenia štartového poľa odlietať júnové kolo práve s ním. Ja plním sľub a tentokrát som nasadil do boja model pre mňa obzvlášť vzácny. “Veľkého Albatrosa”, s ktorým som na majstrovstvách Európy historických modelov 2017  v Nitre získal bronz. Predo mnou skončili dve Žehrovice 2. Odvtedy si ho opatrujem ako relikviu. Vlastne po tom pamätnom finálovom som mu dožičil preletieť sa po prvýkrát. 

Dále s námi na dálku soutěžil Pepa Hejsek:

 Ahoj Jiří, kolo jsem odlétal na dvakrát. Poprvé to bylo 15.6. s ARC. Protože zde v okolí v té době nebyla nikde ještě posečená tráva a já jsem potřeboval (po zkušenostech z Lipenců, kdy přítomní komentovali, že u historika ještě neviděli háček pro krouživý vlek) upravit vlečný háček. Karel Vitner mi domluvil “hostování” na letišti v Pesvicích. Plocha super, počasí také, úprava se povedla. Trochu mi pomohlo počasí – foukalo přes Krušné hory a pokud to člověk nepokazil a dostal model dostatečně vysoko, stačilo traverzovat a výsledek se dostavil. Takže žádný um pilota, ale pomoc matky přírody. S A2 to bylo již mezi balíky sena za domem minulý pátek. Andromeda létá pěkně, ale pořád nejsem schopen doladit vlek, výšky jsou znatelně menší, než u kolegů. Tak se pokusím to nějak vylepšit. Gumicuk dobrý, letadlo také, tak asi zbývá ještě pilot….

Já k tomu dodávám – Pepo, neletěl jsi fly-off, čímž jsi se připravil o lepší umístění! 

Klan Bačinů rozlétali  soutěž po návratu z Memoriálu a dokončili v neděli:

 Ahoj, posílám… Maruška už mě to připravila 🙂 Létali jsme v sobotu 26.6. Já Maruška a Verunka. V neděli pak přijeli kluci ze světa a tak Štěpánek a Radek létali až v neděli. Potkali jsme na letišti Pepíka s Jardou a ještě přijel i Roman.

V neděli 27.6. létali i kluci ze Západního okruhu. Výsledky se u Martina ale nějak zasekly – odjel na krátkou dovolenou.. Také Martin neodletěl rozlet po třech maxech…?

Já jsem ještě odlétal A2 den před vysvědčením. Vzali jsme éro a cestou k babičce jsme přibrzdili na Velké Dobré… Měřila mě nejstarší dcera a tak poprvé viděla, jak jsem šikovný :-)) Na letišti létaly tři Cessny 172 okruhy. Do toho jsem se já strefoval s mými starty. Bylo to v deset ráno, počasí krásné, termika nic moc a kvůli provozu letecké školy to byla fakt „pruda“. Navíc mi třikrát praskl gumicuk – téměř při každém napínání… už to má chudák za sebou a budu muset sehnat nový. Takže mě tentokrát to mé létání ani moc nepotěšilo, byla to spíše zkouška vůle. 

A poslední nezklamal Zdeněk Sýkora : Ahoj Jirko, tradičně opět posledního! Z jihu Moravy zdraví 

Zdeněk Sýkora.

Jak jste mohli vytušit z reportáží, výkony byly extra třída. I vaše články se prodlužují. Je to krásný trend!  Vždycky si říkám, kolik lidí jsem zblbnul…. 

Díky moc všem. Létejte, pište a foťte! A prosím vás, pište mi co nejdříve  po odlétání.  A ještě, již po několikáté, k pravidlům. Jsou stejná jako na každé soutěži.  Po třech maxech následuje let bez omezení délky. V tomto kole se dva účastníci o tento let připravili. 

 O fotky se tradičně postaral Palo Rábek a Michala Kohutiče fotil Pepa Kubeš – děkuji!

Krásné prázdninové dny přeji.  Jiří Hruška 🍐