Emgéčko

Jak jsem již psal dříve, rád oživuji staré věci. Platí to i o modelech a také platí, že vynaložená námaha se většinou nerovná výsledku. V tomto duchu jsme se někdy v zimě bavili s Romanem Fouskem, výkonným to stavitelem čehokoli. Řekl mi, “jestli chceš, mám tady větroň, véčko, který jsem potáhnul takovým divným materiálem. Myslel jsem, že to bude dobrý, ale nebylo a mezi tím jsem postavil a lítám s něčím jiným.” A tak jsem si domů odvezl větroň MG 3. Tvary má krásné, profil Eiffel je poněkud vyšší, ale o to tužší je křídlo. Upřímně, tak tuhé křídlo jsem doposud neviděl..  

Potah jsem sundal. Byla to jakási netkaná textílie, která nešla moc vypnout, ale zase hezky držela tvar v přechodových částech trupu a křídla. Letadlo jsem připravil na potažení a použil k vlies, který barvil Martin Křesadlo. Přechod mezi křídlem a trupem, to byl oříšek. Dělal jsem to dvakrát a stejně nejsem spokojený.

První zkouška se uskutečnila v neděli, kdy jsme se s Romčou sešli si trochu polétat. Tedy, spíš jsme se náhodně potkali. Volal mi, že jde létat a já už byl v autě. Let mě moc nenadchnul. Éro nahoupávalo, směrovka neúčinná, zatáčky pouze doleva. Model má plovoucí výškovku a tomu jsem nepřišel na chuť. Upřímně, zdá se mi to jako blbost dělat u modelů plovoucí kormidla. Stejná blbost je dělat na směrovce odlehčovací roh. To prostě aerodynamicky nedává smysl. Ale proti gustu žádný dišputát.  Tento model má směrovku správně). Takže jsme trochu polétali a já se rozhodl dát modelu šanci. Přepotáhnul jsem přechody křídel a trupu, nakroutil negativ na pravém křídle a opravil pár drobností, které se mi původně nepovedly. Model jsem nalakoval a “vylepšil” modrou acetónkou :-). S takto upraveným modelem jsem se vypravil v úterý na letiště.

Do čumáku jsem po několika pokusech přidal něco olova-těžiště je na můj vkus dost vepředu, ale model létá stabilněji. Počasí bylo super, a tak jsem si docela hezky zalítal.  K tomu mám pár postřehů. Model má snahu v zatáčce padat do spirály. Jakákoli ztráta rychlosti je “odměněna” výrazným zhoupnutím. Výškovka je tak účinná, že se lze z gumicuku “vystřelit” skoro stejně jak s modelem kategorie RES. A ještě jedné věci jsem si všimnul, z důvodu větru jsem otáčel start. S modelem jsem sednul cca 150 m ode mě, abych ho nemusel nosit. Když jsem k němu přišel, pulzovala směrovka. Antény jsem schoval vodorovně s trupem pod potah… když jsem model nasměroval čumákem, nebo ocasem k vysílačce, která byla 150 m daleko na zemi, začala pulzovat směrovka. Když jsem model otočil o 90 stupňů, pulzování přestalo – nechávat fousy antény venku a vzájemně pootočené o 90 stupňů se asi vyplatí..

Tak to je vše :-). Na fotkách je model ještě bez označení. Nebude to favorit soutěží, ale krásný větroň zajímavé konstrukce. A kdo ví, třeba se s ním létat naučím :-))

Jirka Hruška 🍐

Větroň MG 3 nakreslil v roce 1942 Giulio Meli. Plán naleznete na oblíbeném webu Outerzone