Naše anketa s Jirkou Hlouškem

Tak zde je moje vyprávění na základě pěti otázek, které jsem sestavil „abysme se lépe poznali“. 🙂

  • Kdy jste začali modelařit a kde?

Modelařit jsem začal v roce 1977. Nejprve v kroužku, který vedl Pepík Kubeš. Tento kroužek byl v okresním domě pionýrů na Lapáku a byl zaměřený na stavbu pokojových modelů. Po roce jsem pak přešel do kroužku vedeného Vláďou Horákem a tím pádem jsem byl už Žehrovický.

Ještě se vrátím k tomu, jak jsem se stal modelářem. Bylo to v druhé třídě na sklonku školního roku, tedy v roce 1977. Myslím dokonce, že to byla neděle. Protože jsem kreativní povahy, oddával jsem se rannímu snění a najednou jako hlavní motiv snu či představy, se mi do paměti vrylo pouštění modelu letadla. Po tom, co jsem vstal, jsem sdělil otci, co je moje touha. A nejen to, neustále jsem jej prudil, aby mi něco takového udělal ze špejlí. Otec nebyl ani modelář, ani řemeslník, ale aby synkovi vyhověl, udělal ze špejlí pro mne takový triangl, potáhl jej papírem z role do Holeritu a namaloval jako raketu. Byl jsem šťastný. Pak našel kroužek, do kterého mne přihlásil. Já jsem nadšeně pižlal balsu v kuchyni a musím podotknout, že za podpory svých rodičů, kterým nevadil prach z balsy a především mé matce rozřezaný ubrus. Dost jsem toho zkazil, především při broušení, ale urputně jsem to zkoušel znova. Babička, když mě viděla se sveřepým výrazem brát do ruky smirkový papír říkala „Jiříčku, nebrús“, babička totiž mluvila především maďarsky.

Zde jsou naše původní průkazky Svazarmovce, které vystavil Radoslav Čížek. Dneska byste mě asi v těch fousech nepoznali 😊 Ten svetr, co mám na fotce byl původně mé sestry, protestoval jsem, že v něm budou vytlačená její prsa až si jej obléknu. Ale rodiče na mé protesty nedbali, a tak jsem v něm vyfocený.

Zde si můžete prohlédnout mé žákovské výkony vepsané do průkazky pečlivou rukou Radouše Čížka. Je zde i můj výkon v prvním závodě vůbec, to je ten první záznam. Bylo to v únoru ještě se sněhem, na ploše pro Čmeláka kousek od Kačice. Obsadil jsem 5. místo. Pak jsou zde také výkony z A1 a A3. Ale nemám zde zapsaný nejlepší výkon za A3, rovných 300 vteřin z krajského přeboru v roce 1982, konaný na Velké Dobré. Tenkrát jsme se tahali o vítezství s Jirkou Jouglíčkem ze Stochova a Vláďou Němcem ze Slánského LMK. Ale to už všechno vzal čas.

Zde je informace z modeláře z roku 1983, kde jsem za rok 1982 na 5. místě v republice v kategorii A3 v žácích. Mimochodem i na jiných čelních místech naleznete kolegy a kamarády z Kamenných Žehrovic.

Můj otec se mnou chodil na letiště, a po zakoupení rodinného vozu v roce 1981 i vozil po soutěžích. Tak jej to celé zaujalo, že na několik let vstoupil do klubu, a dokonce si i zazávodil. Také hodně pomáhal s měřením na soutěžích, protože tenkrát bylo drobotiny spousty, ne jako nyní.  Po letech, když jsem se k lepení vrátil, jezdil se mnou a s mým synem na letiště nás pozorovat. Velmi si oblíbil naše halové tréninky.

Jiří Hloušek team ještě v plné sestavě. Hala v Doksech v roce 2017.

  • Co byl váš první model a jaký byl jeho osud?

Můj první model bylo házedlo. V Modeláři vyšly dva plánky od Jirky Kaliny. Bylo to tuším Hugo a Pedro. A Hugo jsem s pomocí svého otce postavil. Házedlo jsme po intenzivním dovádění nakonec darovali kamarádovi, kterému se říkalo “Rumcajs”.

Pak následovalo Picolo, které jsem si šel hodit z kopce. Tedy, vylezl jsem na Ranou….hodil….běžel a běžel a běžel. Ale nakonec jsem jej dohonil. Opět skončilo po čase jako dar kamarádovi Rumcajsovi. Další model byl ten pokoják, co jsem postavil u Pepy Kubeše, ten byl hodně dlouho ve špajzu v krabici od papiňáku a zmizel při nějaké rekonstrukci. A pak už to jelo samo. Další házedla, A3, A1, první RC dva a půl metru velká Aquila. Pak vojna a útlum.

Po mnoha letech jsem se díky synovi k modelařině vrátil. Udělal jsem házedla pro syna a pro sebe a hurá na letiště. Na letišti jsem se opět setkal s Vláďou Horákem a také s Jirkou Hruškou, se kterým jsem jezdil za mlada po soutěžích. Vozil nás jeho otec (nevlastní) ve Warťasu. Vzpomínám na výlet do Rakovníka nebo na Mělník. Ještě k tomu návratu, ve stejnou chvíli se ještě vrátil jeden člen naší party, a to Roman Fousek. Zkrátka návrat v pravý čas, sice jsme starší, ale stejně hraví chlapci jako kdysi.

  • Jaký model se vám opravdu povedl?

Myslím, že se mi povedla moje první A3. Byla to Poštolka od Radoslava Čížka, kterou pak publikoval v modeláři číslo 6 roku 1981 jako Arabelu. Ta mi ulétla do lesa, a tam shnila. Pak se mi určitě povedla A3, kterou kdysi nakreslil Vláďa Horák v roce 1980. S tou jsem byl pak v republice pátý v roce 1982.

Zde je fotka křídel a výškovky. Trupy mám také, ale ve chvíli, kdy jsem to fotil jsem je nenašel, jak už to tak bývá.

Co dalšího? Asi RESka Samba a z historiků A2 Čáp, co s ním létá můj syn. To je éro báječné.

  • Jaký model byl váš nejoblíbenější?

Moje oblíbené éro je již jmenovaný Čáp, pak asi Samba. Pak bych zmínil halová házedla kategorie F1N. Ale každý model, který postavím mi vždy udělá radost.

Když létám, je v podstatě jedno, s jakým letadlem a v jaké kategorii, vždy se mi zlepší nálada. Létání mě nabíjí a pak mě tolik nezasahuje chaos v zaměstnání. Prostě, koníčky jsou pro náš život důležité.

  • S jakým modelem půjdete do letošní sezóny?

V letošní sezóně budu i nadále létat A2 Saturna, nově postavené Žehrovice 2 a halovky, pokud se do haly někdy dostaneme.

Létání v hale, kategorie F1N, je moje posedlost, celkem létám úspěšně, za loňský rok jsem 4. v republice, předloni jsem byl 5.

Venkovní házedla už nejsou nic moc, vidím sestupnou tendenci mých výkonů. Medaile dostávám už jen za pravidelnou účast.

Věřím, že i když současná situace nám modelářům příliš nepřeje, opět se vrátí alespoň částečně příležitosti si polétat a zazávodit si.

Doufám, že vás moje vyprávění nenudilo.

Zdraví Jirka Hloušek